Tragédie v Ostravě opět spustí nekonečné diskuze mezi zastánci úplného odzbrojení občanů a zastánci zachování současného stavu. Osobně se řadím mezi ty, kteří současný stav, kdy získání zbrojního průkazu není nejsnazší, považují za optimální. Stejně tak považuji českou legislativu za jednu z nejlepších.

Je nutno si však uvědomit, že střelbě ve Fakultní nemocnici Ostrava by nezabránil žádný přítomný ozbrojený občan, stejně jako jí nezabránil žádný neozbrojený. Střelec, podle informací, které jsou k dispozici v době psaní tohoto textu, do nemocnice šel s cílem zabít. V klidu si sedl mezi své budoucí oběti, po chvíli vstal a začal střílet. Poté z nemocnice odešel, nastoupil do auta a odjel. Byl odhodlán zabít a zabít se. V této situaci nemůžete nic udělat. Jedinou možností alespoň nějaké obrany by snad mohla být okamžitá reakce, kdy na střelce skočíte, vyvedete jej z rovnováhy. K tomu však potřebujete mít příslušné reflexy. Běžný člověk je nemá.

Jedná se o útok jedince, nebezpečný útok, který nelze předvídat.

Existuje řešení, existuje způsob, jak podobnému útoku zabránit? To bude otázka následného šetření. Bohužel se do něj vloží politici a jejich politikaření. Obávám se, že místo objektivního názoru budou zaznívat výkřiky extrémistů. „Zvítězí“ ten, kdo druhého ukřičí.

Prosím, nechejme pracovat profesionály, nesnažme se je z jakékoli strany ovlivnit. Vyslechněme jejich závěry, a pokud se budeme moci poučit, poučme se. V této chvíli mám neblahý pocit, že této tragédii nešlo zabránit. Ale možná se mýlím.

Uvědomme si  však důležitou skutečnost – zákazy mrtvé nezachránily a nezachrání ani další (zkraty jednotlivců byly, jsou a budou – nenamlouvejme si, že další útočníci v budoucnosti nepřijdou).  Písmena na papíře nebo nálepky na dveřích útočníka nezastaví. Budeme-li si však všímat svého okolí, budeme-li k sobě alespoň trochu ohleduplní, respektovat i jiné názory, můžeme některým tragédiím zamezit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *